Vitamíny I.část

Vitamíny jsou organické, životu nezbytné látky, jinak také nazývané mikroživiny. Lidské tělo je nemůže samo vyrobit (anebo jen v omezené míře) a je tak nezbytné je přijímat z potravy. Bez nich by naše tělo z dlouhodobého hlediska nebylo schopné plnit životně důležité funkce. Vyskytují se především v ovoci a zelenině.

Chceš se toho o nich dozvědět ještě víc a zjistit, kde jednotlivé vitamíny najít a jak zjistit, že přijímáš jejich nedostatek? Tak neváhej a čti dál…

A jaké jsou konkrétně úkoly vitamínů v našem těle? Generalizovat se to dá jen velmi těžko. Jsou součástí těch nejdůležitějších procesů, které řídí naše tělo a organismus. Jsou důležité pro udržení rovnováhy v našem těle, pro fungování životně důležitých orgánů a jejich celkové zdraví, pro udržení důležitých funkcí a schopností našeho těla (např. vidění) a jsou podstatné pro náš imunitní systém a ovlivňují i fungování našeho metabolismu. Jejich dlouhodový nedostatek může vést od trávících problemů a špatné nálady až k velmi vážným důsledkům, které můžou skončit život ohrožující nemocí. V některých případech může být stejně nebezpečný i jejich přehnaný nadbytek.

Vitamíny byl prvně objeveny jedním ruských chirurgem v roce 1881, kdy prováděl experiment na myších – krmil je mixem z čistých makroživin (zbavených minerálů, vitamínů a vlákniny) se solí. Myši však po určitě dobé umřely a chirurg tak zjistil, že potřebují k přežití více než jenom čisté makroživiny a kalorie z nich pocházející. Právě tenhle experiment byl impulsem k výzkumu vitamínů, jichž je v současnosti již objeveno více jako tucet. Jejich názvy (tedy vlastně písmenka abecedy) souvisejí s časem jejich objevení.

Obecně bývají vitamíny, na základě jejich rozpustnosti, děleny na dvě kategorie – rozpustné ve vodě (hydrofilní) a rozpustné v tucích (lipofilní).

My se v dnešním díle podíváme na ty rozpusté v tucích – tedy vitamíny A,D,E,K (já jsem se je ke zkoušce naučila jako jednoduše ADEK, tahle zkratka se rychle a jednoduše naučí, a zbytek je pak hydrofilní).

Lipofilní vitamíny (vitamíny rozpustné v tucích)

Lipofilní vitamíny se vyznačují svou schopností uložit se v tukové tkáni. Díky tomu není denodenní přísun těchto vitamínů nezbytný, jelikož může tělo v případě nezbytnosti sáhnout do jejich zásobníku v tucích či játrech.

Tato vlastnost sebou však přináší i riziko jejich předávkování. Protože jsou tyto druhy vitamínů jen omezeně transportovány krví, těžko se vylučují a relativně snadno ukládají (minimálně v porovnání s těmi hydrofilními). Riziko předávkování se pak hrozí především při užívání extra externích suplementů, kterými pak člověk doplňuje už tak dostatečný příjem vitamínů z potravy. Pro tyto vitamíny tedy rozhodně neplatí heslo “čím více, tím lépe” a jejich příjem by měl být kontrolován.

A teď už se pojďme podívat na jednotlivé vitamíny…

Vitamin A – Retinol

Funkce: Hlavní funkcí vitamínu A je stavba a dozrávání červených krevních destiček v kostní dřeni. Známý je taky svými antioxidačními vlastnostmi, díky kterým pomohá odvracet volné radikály a působí jako prevence proti poškození buněk, jáder buněk a DNA. Vitamín A taky hraje důležitou roli ve funkci našich smyslových orgánů – především má pozitivní vliv na zrak, ale i čich a chuť.

Vajíčka a sýr jsou jedním z mnoha zdrojů vitamínu A.

Nedostatek: Nejdříve se projevuje suchou, šupinatou pokožkou a poruchami zraku, Tohle jsou první příznaky, které můžou nakonec v extrémních případech vést až ke ztrátě chuti, poruchám růstu, zápalům plic, poškozením tkání v těle a v konečném důsledku až ke smrti.

K nedostatku vitamínu A dochází především u těhotných a kojících žen a kuřáků s alkoholiky. Především lidé patřící do těchto skupin by si tedy měli pohlídta dostatečný přísun tohoto vitaminů a případně ho i externě suplementovat.

Předávkování: Předávkování se vitamínem A může vést k toxickým změnám krevních hodnot, silným bolestem hlavy, únavou a pocitům na zvracení. Objevit se může rovněž šupinatění kůže, která je zároveň i znakem nedostatečného příjmu tohoto vitamínu.

Zdroje: Člověk by měl denně přijímat okolo 1mg vitamínu A. Nachází se především v mléčných produktech,vajíčkách a sýru. Z rostlinných zdrojů se nachází ve žluté a zelené zelenině a ovoci. Pokud se tedy člověk stravuje pravidleně těmito potravinami, nemělo by k nedostatku vitamínu A dojít a suplemrntovat ho externě je pak zbytečné.

Vitamín D – Calciferol

Vitamín D je taky známý jako sluneční vitamín, jelikož ho naše tělo může vyrobit s pomocí slunečního záření. V našem těle plní spíše funkci prohormonu, než obyčejného vitamínu.

V létě se určitě nebraňte slunění – jednak je to příjemné a taky načerpáte pořádnou dávku vitamínu D 🙂

Funkce: Vitamín D je vlastně jediným vitamínem, který si naše tělo za určitých podmínek (dostatek UV-B-záření) dovede vyrobit samo. Nepřehlédnni však, že pouze za určitých podmínek – v regionech vzdálených od rovníku (tedy i ČR) tohle bývá především v zimním a podzimním období problém a vitamín D je tedy třeba doplňovat ve zvýšeném množství ze stravy anebo ho suplementovat.

Vitamín D se podíli na tvorbě našich hormonů a hraje roli v kontrole hormony řízených procesů a funkcí těla (autokrinní funkce). Vitamín D pracuje úzce společně s vápníkem – oba společně působí na místech jako je žaludek, kosti, svaly a nervy. Vitamín D se podíli i na funkcích imunitního systému – má vliv na dělení buněk a produkci proteinů důležitých pro imunitu.

Nedostatek: Jedním z příznaků nedostatku vitamínu D jsou poruchy spánku, vypadávání zubů, zvýšená dráždivost, pesimistická nálada, sklony k lámání kostí a dalíšimi dokonce i dysdfunkce orgánů a tkání. Jak už bylo zmíněno výše, Vitamin D úzce pracuje s kalciem a tak se i nedostatek projeví v místech a oblastech, kde hraje vápník důležitou funkci.

Předávkování: Jelikož může předávkování se vitamínem D vést v nejhorším případě až k smrti, nejsou extrémně silné preparáty volně prodejné. I nadbytek vitamínu D se projeví na chování vápníku v těle – v tomto případě je vápník přehnaně vštřebáván, díky čemuž vzroste hladina vápníku v krvi, což může vést k poruchám srdečního rytmu, vzniku ledivinových kamenů, ztrátě chuti a zvracení a zácpě.

Zdroje: Mým oblíbeným zdorjem Vitamínu D je nepochybně avokádo. Mimo to ho najdete i v některých druzích ryb, houbách a rybích olejích. Takže se určitě vyplatí jíst třeba lososa.

Vitamín E – Tocopherol

Vitamín E patří mezi vitamíny, jejichž funkce ještě není pořád úplně do podrobností objevena a objasněna.

Funkce: Vitamín E slouží především jako antioxidant. Je schopný na sebe vázat volné radikály. Díky tomu působí jako prevence proti poškození buněk. Má také vliv na tvorbu nových svalových buněk a oxidaci cholesterolu.

Pro doplnění vitamínu E v organismu neváhejte přidat pár oříšků do jogurtu či na kaši

Nedostatek: Nedostatek vitamínu E se v našich podmínkách objevuje jen velmi zřídka – častějším je vrozený nedostatek vitamínu E. Symptomy jeho nedostatku tedy nejsou doposud podrobněji popsané. Předpokládá se však že v důsledku jeho nedostatku je negativně ovlivněna enzymatická aktivita a životnost červených krvinek.

Zdroje: Mezi zdroje vitamínu E patří rostlinné oleje, oříšky a celozrnné produkty.

Vitamín K – Phyllochinon

Pod tímto pojmem si může člověk představit spíše skupinu vitamínů K, které jsou známé především svým vlivem na srážlivost krve a napomáhají tam včasnému uzavření a hojení ran.

Funkce: Jeho nejvýznaměnější funkcí je schopnost podílet se na tvorbě bílkvoin. Jak už bylo zmíněno výše, podílí se taky na srážení krve (díky vitamínu K je tento proces urychlen a rány se tak rychleji zacelují a léčí), metabolismu kostí a regulací růstu.

Nedostatek: Nedostatek vitamínu K opět není u zdravých osob moc častý a setkáváme se s něj spíše v souvislosti s jinými nemocemi. Jeho příčinami jsou třeba poruchy příjmu potravy, onemocnění ledvin nebo medikace. To má pak za následek poruchy srážení krve, které můžou v nejhorších případech vést až k vnitřnímu krvácení – to vše díky drastickému prodloužení času potřebnému k zacelení ran.

Předávkování: Předávkování se vitamínem K není prakticky možné v případě, že ho člověk navíc nesuplementuje ve vyšším množství externě.

Zdroje: Zdroji vitamínu K jsou především zelená zelenina jako jsou špenát, brokolice a zelí. Najdeme ho ale i v mase nebo různém ovoci. Vitamín K je však velmi citlivý na teplo a proto je třeba při zpracování potravin na něj bohatých počítat se ztrátami, které vzniknou v průběhu vaření.

Brokolice je chutným zdrojem (nejen) vitamínu K

Doufám, že vám dnešní článěk přinesl nové poznatky a v příštím díle se podíváme na vodě rozpustné vitamíny, kterých bude tentokrát o něco víc 🙂

Jak na zdravý a vyvážený jídelníček? Inspirovat se můžeš třeba v mém e-booku:

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Scroll to Top