Hodně často se setkávám s překvapením, nadšením, závistí (většinou naštěstí v pozitivním slova smyslu) či dokonce i obdivem, když se s někým z českých či slovenských přátel bavím o své práci, kterou je fitness trenérka. Spousta lidí má o téhle práci zkreslené představy, ať už týkající se astronomického výdělku či třeba práce s nabušenými krasavci. Proto jsem se rozhodla napsat dnešní článek a dát vám trochu vhledu do práce fitness trenéra (jakožto zaměstanance) v Německu.
Prvním čím bych asi začala je výdělek. Jako osobní trenér, který jede jen sám za sebe si člověk může přijít na opravdu pěkné peníze. Ale to vyžaduje sehnat si vlastní klienty. K čemuž je potřeba být proslulý a většinou zkušený a všemožně licencovaný trenér. Proto většina z nás pracuje jako klasičtí zaměstatnci. Fitness trenér (zaměstnanec) patří v Německu, co se týče platu, do toho nejspodnějšího sektoru. V západním Německu můžete na začátku své kariéry většinou počítat s výdělkem (při plném úvazku) okolo 1800-1900e hrubého. Záleží na velikosti firmy (větší platí většinou lépe) a samozřejmě zkušenostech a vašem vzdělání. Je mi jasné, že většina z vás si v Čechách, potažmo na Slovensku rozhodně tolik nevydělá, ale na Německo tohle není žádná hitparáda.
A co se týká náplně práce? Tady hodně záleží v jakém studiu přesně pracujete. Většinou bývá fitness trenér jakousi „holkou pro všechno“. Stojí u pultíku, kde vítá lidi a vydává jim karty, připravuje shaky, kafe etc. Dále sestavuje tréninkové plány, které s lidmi prochází a v mezičase pokecá s cvičícimi nebo opraví jejich techniku. Někteří trenéři pak vedou i kurzy typu Killer-Abs nebo Tabata. Když se toho moc neděje, tak pak trenér lítá s hadříkem po fitku, čistí zaprášené stroje a uklízí zpět kotouče/činky. Fitness tréner je i prodavač. Představuje zájemcům fitko, vysvětluje ceny a smlouvu a v některých případech se smlouvu snaží vnutit, jelikož se od toho odvíjí jeho plat. Existují fitness studia (předešvím zabývající se EMS nebo jinými specialiatami), které na prodejní schopnosti trénerů kladou daleko větší důraz než na samotnou trenérskou práci. V takových studiích člověk dostává prémie za uzavřené smlouvy nebo mu dokonce hrozí vyhazov (či minimálně varování) pokud nesplní daný cíl – počet podepsaných smluv za měsíc. Tito „trenéři“ také často stojí na ulicích a snaží se vám vmanit různé letáčky (a nejlépe hned smlouvu k tomu) či vás otravují se svou úžasnou nabídkou po telefonu. Plus v některých fitkách trenéři ještě často čistí toalety.
Proto pokud by se snad někdo z vás zajímal o tuhle práci a zkoušel ji hledat, promluvte si vždy řádně o tom, co se po vás vlastně chce. Může se totiž snadno stát, že se místo na místě trenéra ocitnete pouze na místě prodavače nebo „vítače“ za pultíkem. Pro mě bylo třeba agresivní vnucování smluv (ze kterých je navíc veeelmi těžké se v Německu vymanit) aboslutním no-go, proto jsem všechny tyhle studia obcházela obloukem (leč bych si tam zřejmě vydělala víc). Obecně platí, že v menších studích, kde je intimnější atmosféra jste téměř pořád na tréninkové ploše, věnujete se klientům a pracujete opravdu jako to, co si většina z nás představí pod pojemem trenér. V řetězcích máte většinou pár tréninkových plánu denně a zbytek času strávíte pouze vítáním/loučením se s lidmi a posloucháním historek či stížností. A vaše tréninkové plány jsou většinou téměř stejné… Koneckonců jaký plán chcete sestavit začátečíkovi (kterých je 90% – pokročilí si v zásadě o tréninkové plány neříkají), co si přeje trénovat třikrát týdně a zlepšit svůj vzhled a kondičku… Moc jiných variant, než full body tu není.
A jak to vypadá u mě ve fitku? Ze začátku jsem pracovala ve větším řetezci – klasické fitness studio zaměřen na nabírání svalů a hubnutí. Náplní mojí práce bylo stát za pultíkem, prodvádět lidi fitkem, sepisovat s nimi smlouvy, sestavovat trénikové plány (které jak už jsme výše zmínila byly většinou téměř totožné), uklízet kotouče a čas od času oprášit přístroje či solárko. Práce jako taková mě celkem bavila. Moji kolegové byli super a většina klientů byla úžasná. Ale díky změně šéfa neschodám s majitelem jsem odešla (a semnou dalších pět kolegů).
Fitko, kde dělám teď je čistě ženské fitko. Jeho koncept je zaměřený více na zdraví, než nabírání či hubnutí. Máme zde spoustu „strojů“ na pohyblivost a protahování, pár kardio přístrojů a pak kruháč sestavený ze silových strojů, proložený běžícími pásy. Nemáme žádný klasický pultík, takže jsem prakticky pořád na ploše mezi lidmi a věnuji se jim – opravuji jejich chyby, radím jim co zlepšit a nebo s nimi prostě jentak drbu :). Mimo to samozřejmě sestavuji tréninkové plány a provádím měřění tělesné komposice, kde klienti vidí svůj pokrok. Pak také vedu kurz tabaty a samozřejmě zaznamenávám termíny na tréninky a podobné věci.
Upřímně řečeno, jakožto člověk, který se věnuje silovému tréninku jsem měla z tohohle fitka ze začátku zvláštní pocit… Ale musím říct, že jsem se toho tady opravdu mnoho naučila. Daleko více než v klasickém fitku. A tím, že k nám chodí i lidé starší, či lidé s problémy už i vím, jak s těmito problémy pomocí pohybu bojovat (a to konečně bez strachu, že místo pomoci někomu nakonec ještě přihorším). A musím vám říct, že je neuvěřitelný zážitek vidět, jak lidi díky pravidelnému tréninku třikrát týdně můžou odvolat termín u ortopeda, či vám řeknou, že už konečně nemusí brát Ibalgin na bolesti zad. Tohle fitko mi ukázalo jiný aspekt sportu, o který jsem se doposud jako mladý a zdravý člověk příliš nezajímala. A jsem za to neuvěřitelně ráda, protože tenhle zdravotní aspekt je mnohými opomíjený, ale přitom je neuvěřitelně důležitý (zvlášt se zvyšujícím se věkem).
Znáte někoho kdo pracuje jako fitness trenér v Čechách či na Slovensku? V Německu to je bráno jako normální práce. U mých českých přátel, však tohle povolání vždy budí obdiv, proto by mě zajímalo, jak to s trenéry vypadá v Čechách. Případně dovedete si vy představit, že byste jako fitness trenér pracovali? Pro mě to byl posledních pár let opravdu „dream job“, takže jsem moc ráda, že jsem tuhle možnost zde v Německu dostala :). Leč to není dobře placená práce, je to něco co mě baví a nechodím z práce zničená (ani z toho důvodu, že je to prostě opruz a ani z toho důvodu, že celý den jen sedím za PC).