Dnes jsem při ranní kávě tak nějak přemýšlela o svém životě a o tom, jak se za poslední rok a půl změnil. A to za tak krátkou dobu daleko více, než třeba za posledních pět let. Čím to? Především tím, že jsem měla možnost studovat a žít v zahraničí. Po pouhém semestru stráveném v cizině jsem domů přijela jako úplně jiný člověk. Další pobyt mě pak naučil ještě víc… Jít takhle na vlastní pěst do ciziny je jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě udělala a vám můžu doporučit totéž. Pokud stále váháte, mrkněte na devět bodů, ve kterých popisuji ty největší změny, které mi život v cizině přinesl.
1. Větší tolerance
Před pobytem v zahraničí jsem si o lidech s jinými zvyky, přístupem k věcem a někdy dokonce i názory myslela, že jsou divní, nevychovaní, hloupí, neslušní, burani, škrti apod. Život zahraničí a interakce s lidmi, kteří nejsou Češi, mě naučil, že spousta věcí je prostě jen otázkou výchovy a prostředí s jeho tradicemi, ze kterého pocházíme. Tohle mi hodně pomohla a pomáhá v mezilidských vztazích do dnes a to nejen s cizinci ale i s našinci. Když někdo nedělá něco tak, jak jsme to já naučená a zvyklá dělat já, už vím, že to nemusí znamenat, že mě chce rozzlobit, že nemá vychování, že je hloupý nebo že mu na mě nezáleží, ale že je to třeba jen tím, že tohle je norma pro prostředí, ze kterého pochází on. Už tedy vím, že pokud mě estonský soused nepozdraví, neznamená to, že je to buran a že pokud se mě španělský kamarád často dotýká, neznamená to, že je úchylák nebo, že pokud si Turek u mě doma nezuje boty, neznamená to, že je nevychované hovado.
2. Více komunikace s ostatními
Tohle souvisí s prvním bodem. Život v zahraničí mě naučil, že pokud mi není něco jasné, nevím přesně, jak to ten člověk myslí a jak si jeho činy či řeči vyložit, tak se prostě zeptám. Většinou se mi stalo, že když jsem se zeptala na chování, které mi přišlo podivné, nepříjemné nebo nepřátelské, tak mi bylo vysvětleno, že to vlastně bylo míněno úplně jinak a dotyčný se ještě divil mému výkladu. Problémem bylo jen to, jak jsme na danou věc nahlížela oba zcela jiným kulturním prizmatem. Tenhle postup teď uplatňuju v jednání s kýmkoliv, nejen s cizinci. Když mi něco není jasné, neurazím se a nejdu si stěžovat kamarádkám, ale poprosím o objasnění. Ve většině případech to totiž skončí tak, že se oba zasmějeme tomu, jak jsme se vlastně nepochopili a všechno je v pořádku.
3. Větší láska k vlasti
Před tím, než jsem vystrčila paty z Čech, jsem si myslela, že je tráva všude zelenější. Nadávala na politiky, na výši platů, na chování lidí, na chování chlapů, na kvalitu služeb, na kvalitu školství… Prostě na všechno! Po dlouhodobějším pobytu v zahraničí a interakci s cizinci můžu říct, že spousta věcí v Čechách určitě je horší než jinde, ale spousta i daleko lepších! Například oproti Německu má nad námi stát daleko menší kontrolu a je tu daleko větší ochrana zákazníka a věřte nebo ne, ale třeba oproti Estonsku jsou v Česku lidé velmi přátelští a usměvaví.
4. Větší samostatnost
Tohle je asi jasné. Pokud jste najednou v cizí zemi, a to ještě k tomu sami, musíte se prostě naučit se o sebe postarat a všechno si zařídit sami. Navíc je to ještě jiný druh samostatnosti, než když prostě žijete sami na druhé straně republiky, než vaše rodina a přátelé. Pokud jste v cizině, nemůžete prostě jen tak zavolat domů, že vám ujel vlak a potřebujete vyzvednout nebo že potřebujete pomoci s chybovou hláškou v noťasu.
5. Větší sebevědomí
Posílení sebevědomí souvisí s předchozím bodem. Když se o sebe dokážete postarat sami v cizím prostředí, jednoznačně to zvedne vaše sebevědomí a víru v sebe sama. Najednou uvidíte, že nic není tak těžké, jak se zdálo. Že vlastně není problém si sbalit kufry a někam odjet za prací, protože člověk to nějak zvládne. Navíc pokud se díky pobytu v cizině naučíte cizí řeč, kterou jste neovládali, tak pochopíte, že nakonec se dá zvládnout opravdu všechno.
6. Méně si stěžuji
Opět nerada generalizuji, ale myslím si, že jedním z českých problému je to, že máme pořád tendenci si stěžovat. Já se tomuhle nestěžování si naučila hlavně od mých amerických přátel. Američané jsou prostě pořád happy, často je to falešné, to uznávám. Ale pomůže vám neustále stěžování si nějak? Já se rozhodla zaujmout přístup, že s problémem buďto něco udělám, nebo ho prostě nechám plavat, když není v mých silách. Někdy je to těžké a i já si stěžuji, ale už je to určitě lepší! A pokud si budete chtít stěžovat na život v Čechách vezměte v potaz vše dobré, například bezpečnost, kterou tu máme a dostupnou zdravotní péči. No a pokud se vám tu stejně nelíbí, tak se přeci můžete přestěhovat.
7. Méně závidím
Závist je podle mě ještě větším českým problémem než tendence si pořád stěžovat. Přiznám se, že i já jsem často ostatním záviděla. Bohatství, přítele, rodinu, byt, to jak vypadají, to co umí… A vždycky jsem jejich úspěchy přikládala štěstí nebo tomu, že se prostě uměli narodit. Jenže sžírat se tím, jak se ostatní mají líp a můj život je s prominutím na hovno mě nikam nedostalo a nijak mi to nepomohlo. Daleko lepší je s tím začít něco dělat! Místo toho sem se naučila lidem jejich úspěch přát. Jasně, určitě je dost lidí, kteří se mají dobře jenom kvůli rodičům nebo štěstí, ale ani tito lidé většinou nejsou zlí, nepřátelští nebo nafoukaní. Většina lidí však na svém štěstí usilovně makala. A věřte, že krásná fitness figura, vydaná knížka, natočená youtube videa nebo znalosti několika světových jazyků určitě dotyčného stály spoustu úsilí a úspěch nepřišel hned. Navíc věřím v pořekadlo „přej a bude ti přáno“. Na závěr ještě dodám, že i ve mně často hryže červíček závisti, ale snažím se ho usilovně potlačit. Přeci jenom, všichni jsme jen lidí.
8. Umím lépe komunikovat s lidmi a lépe se seznamovat
Jsem introvertní člověk a žádná hvězda večírku a někdo, kdo by musel vymetat každou party. Já si daleko radši přečtu knížku, něco upeču a sním to u Netflixu s těmi nejbližšími. Jakožto introvert jsme dříve měla velké problémy se seznámit s novými lidmi obecně s lidmi, co neznám komunikovat. Život v zahraničí mě však oťukal. Poté, co jsme strávila několik měsíců trapným plkáním s hroznou gramatikou a příšerným akcentem v angličtině a němčině, tak se už rozhodně nestydím oslovit nové lidi, vystoupit před nimi a na něco se zeptat. Už jsme totiž dostatečně otrkaná a vím, že to bude minimálně lepší než kdysi.
9. Více se usmívám
Pobyt někde na severu vás tohle možná nenaučí, ale pokud žijete někde na jihu nebo v USA, tak vás to prostě naučí se netvářit každý den jako kakabus, protože pochopíte, že si tím nepomůžete. Naopak je moc hezké se na někoho usmát a vidět, jak on úsměv opětuje.