Už jste si u mě na blogu mohli přečíst článek o výhodách au-pair práce. Nyní bych ráda rozebrala všechny nevýhody – opět z první ruky. Leč mi tato práce hodně přinesla, tak bych si upřímně nedovedla představit ji dělat déle jak jeden rok a důvody toho všeho, zmiňuji níže… Pokud o au-pair práci uvažujete, určitě to chce zvážit všechny plusy a mínusy, protože to určitě není job pro každého. Ještě jen zmíním, že já pracuji jako au-pair v Německu a mé zkušenosti tedy pocházejí z německého prostředí. Někdo, kdo pracoval třeba v USA či v Británii to může vnímat trochu jinak. Přeji příjemné čtení :).
1. Jste zcela závislí na hostitelské rodině – A to celkově ve všech oblastech života. Leč máte dovolenou většinou si ji nemůžete vybrat kdy chcete – musíte se přizpůsobit rodině. I když byste radši večeřeli v osm a snídali v deset tak to prostě nejde, pokud to vaše hostitelská rodina dělá jinak. Jste na nich závislí tak nějak úplně – poskytují vám ubytování, stravu a k tomu ještě výplatu. Bez nich byste si prostě moc nepočali… S tím je spojený i další problém, který u některých au-pair často vidím… Člověk se ocitne v cizím městě a státu, bez přátel a rodiny, často plně neovládá řeč onoho státu a většinu času tráví s dětmi… Spousta au-pairs je pak díky tomu závislá na rodině i emocionálně. Vždyť kromě nich přeci nikoho nemají!Právě tyto slečny často zůstávají u rodin, které je nutí pracovat přesčasy a nedávají jim prakticky žádné volno. Bojí se totiž ozvat a jsou vděčné za to, že tu vůbec „někoho“ mají. Proto rozhodně doporučuji ve volném čase něco bez rodiny podnikat a snažit se seznámit s novými lidmi.
V Německu existuje pak ještě jeden velký problém. Leč máte sepsanou smlouvu, tak vlastně moc neznamená. Když vám rodina řekne, že se máte do dvou dnů sbalit a odejít, tak vám prostě nic jiného nezbude (leč ve smlouvě stojí něco jiného ale jak už jsem řekla – je to spíš cár papíru). Pro někoho z Čech tohle až takový problém není ale představte si jak komplikované musí být, když se tohle stanu někomu třeba z USA nebo Ruska (a ti navíc potřebují i vizum, které dostanou právě díky au-pair práci – bez něj nemohou v Německu zůstat)…Musíte tedy z velké části spoléhat pouze na slušnost lidí pro které pracujete.
2. Malá výplata – Jakožto au-pair si v Německu si vyděláte v základu 270 euro (a málokterá rodina vám dá víc). To opravdu moc není…Vím, že třeba sousední Rakousko je daleko štědřejší a o ostatních zemích toho více nevím. Každopádně nepočítejte, že díky této práci nějak zbohatnete (zkušenostmi ano, ale pěnězi určitě ne). A pokud se cítíte tak, že vám tahle práce nové zkušenosti a nic navíc nepřináší, tak bych se na ni vykašlala. Za tyhle peníze se totiž dělat nevyplatí…
3. Nejistá pracovní doba – Vaše pracovní doba se většinou odvíjí od toho, kdy rodiče přijdou domů či vás propustí. A to většinou bohužel není pravidelné. Domluvit si s kamarády pro práci schůzku pak často může být komplikované… Navíc, pokud děti onemocní, jste to většinou vy, kdo s nimi zůstane doma. Něco takového je opět neplánovaného a může se to stát kdykoliv. Spousta rodin má bohužel také jakýsi pocit, že my au-pair zřejmě nemáme vlastní život a čekáme jen na to, kdy nás oni budou potřebovat. A je tak pro ně absolutně v pohodě nám jen pár hodin předem, že nás potřebují na přesčas nebo že máme nečekané volno…
4. Sdílení života s rodinou (tedy „zaměstnavateli“) – Pokud žijete přímo u rodiny počítejte s tím, že budete mít opravdu minimum soukromí. Budete je vídat u jídla, u televize, když půjdete na záchod, když odejdete z domu, když přijdete domů… Prostě pořád a pokud jste u nich v domě budete mít vždy pocit, že vás kdykoliv může někdo vidět a nemůžete se tak chovat zcela přirozeně, jako když jste sami nebo s vlastní rodinou či přáteli. To platí třeba i pro noční pařby. Asi nechcete aby se stalo, že vás uvidí váš vlastně zaměstnavatel ve čtyři ráno na záchodě zvracet nebo se motat do schodů či blekotat nesmysly…Samozřejmě se najdou skvělé rodiny u kterých tento pocit třeba mít nebudete, ale myslím si, že se stejně čas od času zákonitě objeví.
5. Někdy nevíte, co přesně se po vás chce – Bohužel, rodiče vám často nedají přesné instrukce a mají na výchovu jiný názor než vy. Vy dítěti další balíček bombonů zakážete a maminka ho po příchodu povolí. Obléknete dítěti na ven punčocháče a maminka mu je následně sundá, protože přeci není taková zima… Tohle někdy může přinést pocit jakési marnosti, ale nenechejte se tím zdeptat. To se prostě stává.
6. Nevíte, kdy je konec vaší práce – Tohle se opět týká hlavně au-pairs, které žijí přímo s rodinou. Já mezi ně nepatřím a tak o tomhle můžu mluvit spíše z doslechu. Já po ukončení pracovní doby prostě odejdu k sobě do bytu ale pokud s rodinou žijete, tak jak vlastně víte, kdy vaše práce končí? Já si dovedu dost dobře představit, že vlastně nikdy. Možná máte padla, ale když dítě řve hlady, tak ho přeci jen tak nenecháte… Mojí kamarádce se stávalo, že za ni hladové děti chodili i do pokoje (v době volna) a prosili ji ať jim něco uvaří. Samozřejmě že to udělala, přeci ty chudáky nenechá vyhladovět… A zdá se mi, že tohohle rodiče bohužel často neužívají. Proč by se namáhali, když o pokoj vedle je au-pair, že?
7. Je trapné si brát cizí jídlo – Asi se na to dá zvyknout a vím, že jsou typy lidí, kterým to přijde úplně v pořádku, ale mě prostě pořád úplně ne… Je to divné si brát jídlo s cizí lednice když nevíte pro koho to je, kdo to koupil apod. Co když budou tenhle sýr potřebovat na zítřejší večeři? Nebo tyhle borůvky na koláč? Navíc při jedení s rodinou je trapné toho jíst hodně, pokud oni nejsou zrovna jedlíci…
8. Vidíte rodiče i tak jak nechcete (a slyšíte i co nechcete) – Pohled na tatínka ve slipech nebo maminku v lehce erotickém nočním prádlu prostě většinu au-pairs asi nepotěší. Jsou to divné a trapné situace. Rodičům to tak možná už nepřijde ale nám ano… Slyšela jsem i o holčinách, před kterými rodiče ani nezavírají dvěře, když jdou na záchod nebo před kterými chodí maminky dětí nahé… A děti vám také moc rádi povypráví o tom jak tatínek včera prděl, nebo jak má maminka velká prsa.
9. Spousta trapných situací s dětmi – S každými dětmi může čas od času dojít k trapným situacím ale s nevychovanými (a to děti lidí, co mají au-pair často bohužel jsou) ještě o to častěji. Mě se několikrát stalo, že moje děti o někom nahlas prohlásily, že má tlusté břicho či smrdí (a následně si od něj odsedli). Navíc je jedno z mých dětí postižené a to pak nastávají vůbec vtipné/trapné situace. Jednou třeba zmáčkl SOS tlačítko v metru a mě pak čekalo dlouhé vysvětlování. Občas se mi stává, že si uprostřed metra začne dolovat holuby z nosu a pak řvát, že je snědl a jak jsou výborné nebo z plna hrdla plic vyřvává, že si prdl a jak to šíííleně smrdí :D.
10. Stejně děti za rok nezměníte – Občas mi tahle práce příjde jako nošení dříví do lesa. Je moc fajn, že sem dětem vysvětlila, že není vhodné na lidi řvát, že jsou tlustí nebo smrdí, protože by je to mohlo urazit a mohlo by jim to být líto. Nebo, že jsme je naučila, že není vhodné cizí lidi nazývat „kackaman“ (něco jako pokakánek) ale když pak vidíte, že maminka nebo tatínek nechávají tohle chování bez povšimnutí, tak vás napadne k čemu to vše vlastně… A ať už jste jakkoliv dobrá au-pair tak maminka bude prostě maminka a vždy bude mít větší respekt… A navíc za rok (tyhle pobyty většinou trvají rok – proto uvádím právě rok) přijde zas někdo jiný, kdo bude mít jiný styl výchovy a bude do jiné míry přísný. Člověka pak často napadne, jestli za ten rok vlastně něco změní a jestli jeho práce zanechá nějaký efekt…
11. Nemůžete si domů jen tak někoho pozvat – Pokud žijete s rodinou tak to prostě nejde každý den pozvat kamarády. A i pokud je pozvete nikdy se nemůžete chovat úplně jako doma. A pozvat si kamarády na party nebo oslavu s alkoholem, tak to samozřejmě vůbec nejde.
12. Žádné krásné oblečení – To určitě znají i všechny maminky malých dětí. Nepočítejte s tím, že se v pracovní době budete moci nějak lépe obléknout. A pokud to uděláte počítejte s tím, že bude vaše oblečení pravděpodobně zničeno nebo alespoň zašpiněno. Nejpraktičtější tak je nějaké levné tričko a tepláky s levnými (nejlépe tmavými) keckami. Prostě něco, u čeho nevadí, že se to zničí… To, že se vás děti budou dotýkat rukami od jídla, lepidla, bláta či všeho jiného možného je na denním pořádku a ať se budete vzpírat jakkoliv, tak tomu prostě jednou za čas nezamezíte.