13 věcí, které mě překvapily na životě v Německu

V Německu jsem strávila sedm měsíců studiem a po dodělání bakalářských zkoušek v Čechách jsem se sem opět, pracovně, vrátila. Přestože Německo není od Čech daleko, tak mě překvapilo, že je mezi oběma kulturami a zeměmi spousta rozdílů.  Ty největší či nejzajímavější, které mě napadly, jsem se pokusila sepsat.  Věřím, že pokud se do Německa chystáte pracovně, studovně či jen tak na výlet, tak se vám můžou mnohé z nich hodit. Ještě bych dodala, že moje zkušenosti pochází z života v západní části Německa (konkrétně z Hesenska a Severního Porýní – Vestfálska). Slyšela jsme, že na východě Německa jsou věci mnohdy zcela jiné. Také ještě poznamenám, že každý jednotlivý stát může mít vlastní tradice a historii a určitě tedy nelze vše generalizovat.

Pokud podobně jako já máte zkušenosti se životem v cizině (nejen třeba právě v Německu), určitě se neváhejte podělit o své poznatky do komentářů J!

1. Problémy s internetem

Kromě Čech jsem žila i v Estonsku, kde je internetová dostupnost opravdu perfektní a život bez internetu si tu nedovede nikdo představit. Volné veřejné wifi, vysoká rychlost a stabilní internet jsou zde něčím stejně běžným, jako sprcha v bytě. Po přestěhování do Německa mě však čekal šok, protože i oproti Čechám to tu je bída. V Čechách jsem byla zvyklá, že alespoň ve fitkách, restauracích, kavárnách apod. je volně přístupný internet. Tohle se tady běžně nekoná a i zařídit si internet do bytu je daleko složitější.

2. Smlouvy, smlouvy a zase smlouvy….

Další překvapivá věc pro mě byla, že v podstatě na jakoukoliv službu musíte podepsat smlouvu, která většinou nejde do uplynutí nijak zrušit a pokud ji (většinou tři měsíce) před uplynutím nezrušíte, tak se automaticky obnovuje. A to se týká opravdu téměř všeho, i třeba fitness centra. Ve většině z nich neexistuje něco jako jednodenní vstup, dokonce ani třeba měsíční či půlroční členství není ve většině fitness centrech možné.  Pokud tedy chcete chodit do fitka, většinou vám nezbývá nic jiného, než podepsat smlouvu na rok a prostě po ten rok každý měsíc platit (existují určité vyjimky, kdy lze členství zrušit nebo pozastavit např. při nemoci či změně bydliště, ale i zde většinou platí výpovědní lhůta tří měsíců). Tohle se však netýká jen fitness centra, ale téměř všeho. To samé platí u mobilních operátorů, u smlouvy na internet, televizi apod.  A jak už jsme zmiňovala, pokud smlouvu nevypovíte do tří měsíců před jejím vypršením, automaticky se na rok prodlužuje bez možnosti zrušení. Takže se rozhodně vyplatí si všechny svoje smlouvy hlídat a jak mi němečtí přátelé poradili, většinou se je vyplatí i vždy vypovědět, protože pak dostanete výhodnější cenovou nabídku.

3. SEPA- Lastschrift

SEPA- Lastchrift je způsob, kterým se v Německu platí většina poplatků vyplývajících z vámi podepsaných smluv. Což znamená, že tímto způsobem platíte třeba nájemné, mobilní služby, internet, členství ve fitku, pojištění. Mnohdy je to dokonce jediná možná metoda platby. Abyste mohli tuhle platbu uskutečnit (a tedy užívat služby) potřebujete německý bankovní účet. Co mě na tomhle způsobu platby překvapilo je to, že pouhým podepsáním smlouvy dávám dané firmě či osobě souhlas, aby si pravidelně z mého konta strhávala určitou dohodnutou částku. Což tedy znamená, že nad těmito platbami vlastně už dále nemám kontrolu. Pro mě to bylo zezačátku něco nepředstavitelné, ale němečtí přátelé mi vysvětlili, že to takhle holt funguje a prý to funguje dobře, jelikož tresty za zneužití jsou vysoké. Mě osobně se to ale tedy vůbec nelíbí a dobrý pocit z toho nemám… Někdy se tahle metoda používá i při platbě kartou v obchodě. V tomto případě se často platí tak, že prodavačce dáte kartu, ona s ní sama zaplatí a vy pak musíte podepsat dokument o tom, že s platbou souhlasíte.

4. Ve většině obchodů není možné platit ne-německými kartami

Tohle souvisí s předchozím bodem, kdy k uskutečnění SEPA platby potřebujete německou kartu. Tohle mě velmi překvapilo, protože jsme navštívila mnoho evropských zemí a vždy jsem si bez problému vystačila s českou kartou. I po svůj pobyt v Estonsku jsem používala kartu z Čech. Ale tady to většinou není možné. Podobný problém měli i přátelé z USA či Japonska. Pokud se tedy chystáte v Německu pobýt delší dobu, určitě je fajn nápad si co nejdříve zařídit německý bankovní účet.

5. Lidé si nezouvají boty, nebo ne tak úplně striktně…

Asi to záleží taky rodinu od rodiny a na východě Německa je to prý běžnější.  Většina Němců, se kterými jsem se setkala, chodí doma normálně ve venkovních botách anebo přezouvání neřeší tak striktně.

All-focus

6. Narozeniny bez gratulací

Nevím, jak to máte vy. Možná se to také liší rodina od rodiny, ale pro mě bylo vždy běžné, že se dárky předávají, když jsou všichni po kupě a u toho se potřese rukou a gratuluje. Pokud vás Němci pozvou na narozeniny, tak to vypadá tak, že jakmile přijdete, tak oslavence prostě obejmete, řeknete „všechno nejlepší“ a dáte mu dárek, který si často hned rozbalí.  Žádné velké proslovy ani hromadné gratulace.

7. Ťukání do stolu místo potlesku

Tohle je něco, s čím jsem se poprvé setkala na univerzitě. Po skončení hodiny či něčí prezentace se netleská, ale ťuká do stolu. Podobně je tomu třeba v letadle, když pilot úspěšně přistane. Jinak ale třeba v divadle je potlesk stejně bežný, jako u nás.

8. Lidé jsou přátelštější a slušnější

Možná to opět záleží na Bundeslandu, ve kterém se nacházíte. Já často o Němcích slyšela, že to nejsou zrovna ty nejpřátelštější lidé, ale moje zkušenosti jsou úplně lidé. I přes to, že mi mnohdy určitě bylo těžké porozumět, mě nikdy nikdo neodbyl a lidé se mi vždy snažili pomoci. Taky v obchodech jsem se téměř nikdy nesetkala s nabručenými prodavači a stejně tak v restauracích nebo kavárnách byli lidé vždy velmi příjemní. I na ulicích běžně potkávám daleko víc usměvavějších lidí. Je také běžné, že se s vámi prodavačka začne vybavovat třeba o tom, že tyhle šaty jsou opravdu krásné a přemýšlí, že by si je taky koupila anebo se vás zeptá, co budete z těch batátů vařit…

9. Je běžné se zdravit s lidmi, které neznáte

Tohle se týká malých a středních měst a vesnic, někdy i procházkových tratí ve větších městech.  Pokud jdete někam do přírody na procházku a někoho potkáte, je běžné navázat oční kontakt a pozdravit se (většinou se ale neužívá „Guten Tag“- to je moc formální, běžnější je prostě říci „Hallo, Hai, Morgen…“ apod.). Oproti Estonsku, kde je naopak běžné nezdravit ani své sousedy a spolužáky, pokud se skutečně neznáte a nejste přátelé, to pro mě byla velká změna.

10. Všechno trvá dýl a je to komplikovanější…

… ale nikomu to očividně moc nevadí. Tohle se týká zařizování jakýchkoliv potřebných věcí jako třeba bankovního účtu (většinou si musíte předem domluvit termín), koupě předplacené sim karty (většinou musíte objednat na internetu a pak s ní jít ještě na poštu kvůli identifikaci) ale i třeba běžného nákupu v krámě (ale to hodně záleží na řetězci). Přijde mi, že Němci tolik nepospíchají.

11. Akademická čtvrthodinka tady skutečně platí

Tohle je druhý univerzitní příklad, který pracující lidi pravděpodobně nebude zajímat, ale mě v minulosti jako studentku překvapil. Pokud u hodiny na všem rozvrhu není u času uvedeno s.t., většinou to znamená, že hodina začíná o patnáct minut déle. Bylo mi vysvětleno, že to je pozůstatek z minulosti, kdy učitelé dojížděli do měst z vesnic a potřebovali časovou rezervu.

12. Velká rovnost mezi muži a ženami

Což platí snad ve všech oblastech, kromě platů.  Nedávno jsme viděla grafické srovnání největších rozdílů platů mezi muži a ženami a na prvních třech místech se umístili ČR, Německo a Estonsko (přesné pořadí teď nevím, ale dobře si pamatuji, že to byly shodou okolností právě všechny země, ve kterých jsem já kdy žila a žiju). Jinak zde ve všem panuje větší rovnost (někdy mi přijde až přehnaná). Neočekávejte, že by bylo běžné, že vám Němec otevře dveře, pomůže z kabátu nebo bude pět komplimenty na vaše krásné šaty a postavu. To samé se týká placení v restauraci. Prostě ženy, neočekávejte žádné speciální chování jen proto, že jste ženami. Někteří němečtí přátelé mi dokonce sdělili, že podobné chování vzbudilo u jejich německých přítelkyní spíše odpor. Určitá část z nich si pak také stěžovala, že jim německé ženy přijdou moc „zmužštělé“.  Co se mi ale líbí, je to, že většina německých chlapů, které znám, se opravdu má k dětem. Umí se o ně hezky postarat a také umí uvařit (i když co jsme si všimla, většinou to stejně dělají spíš ženské) a neštítí se uklízení, mytí nebo utírání nádobí.

13. Placení za parkování v obchodních domech a na úřadě

V Čechách mají obvykle obchodní domy a úřady parkování po alespoň určitý časový úsek zadarmo, v Německu ale musíte platit už od první minuty, kdy zaparkujete. Proto je dobré u sebe mít vždy nějaké drobné a mít tohle na paměti.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *